Budeme čtyři

Sepsala jsem příběh, jak se náš chlapeček narodil. A přesto, že to bylo hotové, nepřipadalo mi to dokončené. A tak jsem se rozhodla rozepsat i cestu, jaká tomu předcházela. Teď už bude příběh o tom, jak k nám přišel, kompletní. Nepíše se to snadno, vracet se do těch pocitů zpátky. Ač je to už skoro rok, některé chvíle jsou pořád tak živé, jako by se staly teprve včera. Vybavím si každý detail s tím pocitem spojený. Prach, který se zvedl a jeho oblak nám zahalil auto, když jsme zastavovali a já vzala důležitý hovor. Polštář mokrý od slz, co mě studí na tváři. Ptáci, štěbetající mi nad hlavou, když ležím na gauči na terase a hledám na internetu naději. Je toho tolik. Vybavím si i to, co jsem měla na sobě. Možná to teď konečně vyplave uceleně ven a pak už ta vzpomínka nebude tolik živá. Koronakrize a celá tahle situace způsobila, že mnoho lidí o těhotenství nevědělo a bylo pak velkým překvapením, že se náš malý Elf narodil. Necítili jsme prostě potřebu to sdílet s širokým okolím.

Několik dějových linek vynechám, protože to asi i bez nich bude dost dlouhý.