Norské Vánoce neboli Jul jsou, hned po národním dni (17.května), nejdůležitějším svátkem. Jsou příležitostí k setkání rodin, přátel – stejně tak jako v mnoha jiných zemích. Společných znaků by se našlo několik. Od uklízení a zdobení domácností až po vánoční trhy. Ale i tak probíhají dost (typicky norským) svérázným způsobem. 

Název přetrval z doby předkřesťanské a je odvozen od svátku zimního slunovratu (Jule, Yule). Od dob přijetí křesťanství je jakousi kombinací symboliky Jule a příběhem narození Ježíše. Jul se také používá jako předpona čehokoliv, co má něco s Vánoci společné – juletre (vánoční stromek), julemat (vánoční jídlo), julegaver (dárky), julekonsert (vánoční koncert), julestemning (vánoční atmosféra),… 

Když už jsme u té atmosféry – čas před Vánocemi je v Norsku tak nějak zvláštní, kouzelný. Kratší a tmavší dny tu k té správné julestemning hodně přispívají. V kombinaci se sněhem, dýmem stoupacím z komínů a vkusné výzdobě vše tvoří pocit útulného a magického období. S tou vkusnou výzdobou nepřeháním, i když se pár extrémů najde. Nicméně v převážné většině (v mém okolí) se domy rozsvítí světýlky a světelnými řetězy bílé nebo lehce nažloutlé barvy a konstantně svítí. Nikde nic nebliká barvami duhy (vlastně vůbec nebliká) a kýčovitě nekřičí o pozornost. Člověk by vlastně pomalu nenašel dům, stodolu nebo garáž, která nemá orámovaný vchod světelnou girlandou. Okno, ve kterém nesvítí hvězda, lucerna či svícen. Všechno působí tak nějak promyšleně a hlavně s jakýmsi společným konceptem, ne nijak rušivě. Zároveň je to trochu kompenzace za zimní nedostatek světla. A to vše podtrhuje ticho. Tím, jak tu je mnoho domů vcelku daleko od sebe, provoz také není nijak silný a klid bývá přerušen většinou jen nárazově, člověk by až slyšel sníh padat. K vánoční výzdobě také patří různé pochodně, svíčky, věnce, jehličí, figurky a siluety skřítků, sobů, losů apod. Myšleno je i na ptáčky – vrata, ploty a vstupní dveře zdobí julenek – obilí svázané do snopu červenou stuhou. Svoje k tomu asi přispívá i klidná povaha Norů. Obecně je tu ve vzduchu méně cítit stres. Obchody se před Vánoci sice výrazně víc naplní, ale i tak není vše tak hektické.

Vánoční doba trvá až do 13. ledna – svátku sv. Knuta.

Adventní čas

Stejně jako u nás, předchází vánočním svátkům čtyřtýdenní období adventu, během kterého se každou neděli na adventním věnci zapaluje jedna svíčka. Pořádají se také vánoční trhy, jejichž součástí jsou různé vánoční dílny (vyrábí se tu pohlednice přání, svíčky, ozdoby, košíky, zdobí se perníčky,…), prodávají se vánoční předměty (velká část peněž z prodeje často putuje na různé dobročinné účely),  vystupuje zde mnoho místních umělců nebo zájmových skupin a také probíhají túry v přírodě. Akce jsou často doprovázeny pochodněmi a táborovými ohni, kde si příchozí mohou ohřát párek, vypít gløgg a posedět na sobích kožešinách nebo balících slámy.

Taky se tu udržuje jedna roztomilá tradice – skřítek Rampenissen. Je to malý nezbeda, který doma o adventu řádí. Dělá různé neplechy, zanechává při tom po sobě stopy a děti ho podle nich hledají. Například rozsypaná mouka se stopami skřítka, obarvené jídlo, přesunuté věci ze svého původního místa (polštáře z gauče navršené na jedné hromadě) nebo obalené vánočním papírem, koupelna omotaná toaletním papírem, svíčky z adventního kalendáře vyměněné za mrkve, oblečení přilepené na zdi lepící páskou, jídelní stůl položený vzhůru nohama a takhle prostřený, některé děti se ráno vzbudí s přimalovanými fousy,… Někdo doma přidělává i malá dvířka u země, schůdky, lucerničky, malé sáňky a další miniatury běžných věcí, aby děti nabyly dojmu, že se u nich Rampenissen opravdu zabydlel. A někdy se jeho figurka u neplech rovnou nachází. Obchody jsou před Vánoci plné minidoplňků, aby měli rodiče inspiraci. Jestli se chcete pobavit, vyhledejte si třeba na Instagramu hashtag #rampenissen. Už se těším, až to naše mládě trochu vyroste a skřítek zavítá i k nám. 😀 Tahle tradice se mi fakt moc líbí!

Den sv. Lucie

Svátek připadající na 13.prosince je dodržován hlavně ve školách a školkách. Má švédské kořeny, ale slaví se i v Norsku. Děti jdou v průvodu, oblečené v bílém oblečení, nesou (elektrickou 🙂 ) svíčku a zpívají. Jedna dívka je vždy vybrána za sv.Lucii a na hlavě má svíčkový věnec. Akce se pojí také s koncertem a patří k tomu i jakási malá vánočka (lussekatter).  

Jídlo

To, co se servíruje na štědrovečerní tabuli se mění v závislosti na krajích nebo rodině. Norsko představuje příliš velké území a rozličné podmínky na to, aby mělo nějaký celkový koncept.  Tradiční jídla vlastně ještě pořád odráží dobu, kdy bylo Norsko velmi chudou zemí a kde, díky přírodním podmínkám, bylo problémem pěstovat rozličnou zeleninu. V chovu dobytka vedly prim ovce – i pro možnost zpracování vlny. Někdo tak dodnes podává skopová žebírka vařená v páře (pinnekjøtt) s bramborem a kaší z kedlubny, někdo dává přednost vepřovým žebírkům (svineribbe) s brusinkami, dušeným zelím a švestkami. Někde se podává takový mix – vánoční talíř (juletallarken), který zahrnuje speciální vánoční párky (julepølse), jakési karbanátky (medisterkaker), žebra, brambory, červené nebo bílé zelí (a nebo obě), růžičkovou kapustu, brusinkovou marmeládu, tradiční bramborové placky a taky nesmí chybět klasická norská hnědá omáčka (brun saus). Může se dělat v různých variantách a trochu to připomíná systém Co dům dal.

Úplnou specialitou je lutefisk. Jedná se o nesolenou, sluncem a větrem sušenou tresku, která se několik dní nechá měknout ve vodě, následně několik dní v louhu (ano, v hydroxidu sodném), dokud nemá tu správnou gelovitou konzistenci. Pak se k ní opět přidá voda, která hmotu zředí, a v té se opět nechá několik dní. Ryba se pak velmi opatrně vaří, aby se nerozpadla, a nebo peče. Podává se většinou s opečenou slaninou, vařenými bramborami, hrachovou kaší nebo bramborovou plackou.

V některých oblastech je zase specialitou skopová hlava. Jinde je populární krůta či syrový pstruh, naložený několik měsíců v soli (rakfisk). Nakonec nesmím zapomenout ani na norskou pizzu Grandiosu, která je modernější tradicí, ale i na štědrovečerní tabuli má v některých rodinách svoje místo.

Dezert je neméně důležitý. Bývá jím rýžová kaše, ale i ta má několik podob. Může se podávat  s malinovou omáčkou, skořicí a cukrem nebo třeba moruškovým krémem. Morušky vypadají jako oranžové ostružiny, v Norsku velmi oblíbené a sbírané. Rostou poměrně vzácně a je to takový malý poklad. Kaše se někde podává na Štědrý den jako oběd a je zvykem do ní zamíchat jednu mandli. Ten, kdo jí najde, je pak odměněn marcipánovým prasátkem. S rýžovou kaší je třeba se podělit se s vánočním skřítkem, jak tradice káže. Ani vánoční pečivo nesmí chybět, hlavně perníčky (pepperkaker).

Na Boží hod je zvykem sejít se u bohaté pozdní snídaně.

Akevit a øl

Vánoční tradice v zemi částečné prohibice doplňuje nezbytná konzumace alkoholu – pálenky Akevitu či silnějšího „vánočního“ piva (juleøl). Akevit, nebo-li norská „živá voda“ (název je odvozen od latinského aqua vitae), je skandinávský nápoj se čtyřiceti procenty alkoholu. Vyrábí se z brambor či obilí, s přidáním mnoha různých bylin. Nejdůležitější složkou je kmín. Juleøl vyrábí skoro všechny pivovary v Norsku a bývá tmavší a silnější než běžná norská piva.

Dalším typicky vánočním nápojem je gløgg. Chuťově bych ho přirovnala ke svařenému vínu. Jedná se o teplý bylinný nápoj, do kterého se přidává hřebíček, rozinky, zázvor, mandle apod. Může, ale nemusí se do něj víno přidat, stejně tak jako například vodka.

Pro děti a abstinenty nesmí chybět nealkoholická vánoční limonáda (julebrus).

Stromek

I v Norsku je středobodem obýváků vánoční stromek. Ten často pochází z vlastního lesa nebo lesa příbuzných a přátel. Klasicky je ale jejich nabídka i u čerpacích stanic nebo větších obchodních center. Někteří také stromky ze svého pozemku prodávají. My si takový jezdíme vybrat také, vyfasujeme k tomu pilku a nějaký si ukořistíme. U východu se potom strom změří a zaplatí. O Štědrém večeru (Julaften) se kolem něj tančí v kruhu, zpívají koledy a předávají se dárky. Bývá ozdoben nejen klasickými ozdobami, ale nesmí na něm chybět ani norské vlaječky. Dárky nemívají jen štítek se jménem obdarovaného, ale zvykem je na něj uvést i jméno dárce.

• 

• 

• 

Jedna informace trochu mimo, ale věděli jste, že vánoční strom na Traffalgarském náměstí v Londýně pochází z Norska? Od roku 1947 je tradicí, že Norsko věnuje Londýnu darem vánoční strom jako vyjádření díků za pomoc zemi během druhé světové války. I když… Jestli jste viděli ten letošní… Ten je víc vypelichaný než majestátní. 😀

Julenissen

Dárky v Norsku nosí vánoční skřítek (Julenissen). Historicky byl Nissen (nebo také fjøsnissen) malý fousatý skřítek s červenou čepicí, který vždy patřil ke konkrétní rodině, lépe řečeno k celému stavení. Bydlel ve chlívě či na půdě a v průběhu roku dával na hospodářství pozor. Nikdo si ho nechtěl rozházet, aby nezačal dělat neplechu, a proto se mu na Štědrý večer odkládá před dům miska rýžové kaše. A pak je tu Julenissen. Vánoční postava, vycházející z legend o sv. Mikuláši, tedy i vzhledově podobná Santu Clausovi. Ten bydlí v norském Drøbak*, kam mu děti posílají svá přání a jezdí se do jeho domu dívat. V období Vánoc tu je tedy takový mix všech možných skřítků a také podob Julenissen. Toho během Štědrého večera často zastupuje jeden z členů rodiny a rozdává dárky.

*Vánoční dům (Tregaardens Julehus) v Drøbak je jediný stálý vánoční obchod ve Skandinávii a Vánoce se tu tak vlastně slaví po celý rok. Kdyby se vám tedy po téhle atmosféře zastesklo uprostřed léta, víte kam se jet podívat.

Julebord

V doslovném překladu to sice znamená vánoční stůl, ale je to spíše výraz pro vánoční večírek. Jejich sezóna často začíná už koncem října a někdy se protáhne až do února. Je to proto, že večírek nebývá jen pracovní. I všemožné organizace, zájmové spolky, přátelé apod. organizují svoje „předvánoční“ posezení. Když jsem ještě pracovala v restauraci, tohle období sem měla fakt ráda. Je to sice honička pro obsluhu, ale vykompenzovaná úžasnou atmosférou. Správný julebord samozřejmě zahrnuje hromadu jídla a pití, většinou s nějakými drinky zdarma. Občas se to pod účinkem akevitu trochu zvrtne, ale nálada bývá skvělá. Hodně se tančí, také zpívá, probíhají kvízy (ne vědomostní; spíše o tom, jak dobře znáte své kolegy/přátele) a dalo by se říct, že se upouští (hodně) páry z předvánočního stresu. Julebord je vlastně i příležitostí vidět svého šéfa tančit na stole jen v kravatě a trenýrkách nebo jiného nadřízeného zvracet před restaurací do květináče. Není neobvyklé, že julebord předčasně ukončí příjezd policie či se nějaký ten účastník v jejich doprovodu vytratí z akce. Na druhou stranu, co se julebord týče, vesměs se dodržuje upravená klasika: Co se stane ve Vegas, zůstává ve Vegas. 🙂

Popelka

Nemůžu vánoční článek zakončit jinak, než Popelkou. Tedy českou pohádkou Tři oříšky pro Popelku (Tre nøtter til Askepott), bez které by to nebyly ty pravé norské Vánoce. Poprvé se tu vysílala v roce 1975 a od té doby má své stálé místo ve vysílání na Štědrý den v 11 hodin. Tedy – jen jednou v historii se norská televize pokusila Popelku z programu vyškrtnout a se zlou se potázala. Film se tedy vrátil na obrazovku v obvyklém čase a svět byl zase v pořádku.

I my ho pravidelně sledujeme a nemůžu si neodpustit malý komentář ke zpracování. V Norsku se filmy běžně nedabují, jsou vždy jen opatřeny titulky (což je mimo jiné jedním z důvodů, proč tu skoro všichni mluví velmi dobře anglicky). Vyjímku tvoří dětské filmy a Popelka je jedním z nich. Jenže. Zrovna tenhle dabing je naprosto… Já asi nevím jaký termín bude nejtrefnější. Úlet? 😀 Myšleno v dobrém, ale úlet to je. Celý film totiž dabuje jeden člověk – herec Národního divadla Knut Risan. Muž, který postupně mění hlas v závislosti na tom, jestli dabuje ženu nebo muže. Prvních zhruba 15 minut je dabing ve stylu Slunce, seno a hlas se zdá být hooodně znuděný. Ale postupně se do toho začne dostávat. Dabing víc a víc prožívá, dodává tomu to správné napětí a ke konci už je v pořádném rauši. Možná je to i tím, že film prý předtím vůbec neviděl a měl na to jen jeden den. Pod dabingem je navíc slyšet originální zvuk, takže je z toho pro mě i docela slušný kurz norštiny. 😀 Od norské premiéry se pohádku už nikdo ani nezkoušel předabovat. Jsou tu na to takhle zvyklí a prostě, bez Libušky a téhle formy by to nebyla ta správná julestemning!

Závěrem už tedy jen přeju krásné a klidné Vánoce!

Ønsker dere en riktig god jul!