Původně jsem předpokládala, že letní shrnutí stihnu ještě než nasněží. To mi moc nevyšlo. Podzim byl letos rychlý jako jaro – tedy spíš jen pocitem. Děje se toho teď tolik neuvěřitelně neuvěřitelného! 🙂 Ale o tom to dnes není. Takže. Podzim se tu pozná vždycky snadno. Podél silnic se začnou objevovat typické tyče upozorňující na krajnici. Nebo tedy spíš slalomové tyčky (ona se jízda po silnici v zimě občas dost slalomu podobá). Letos první z nich vyrostly už 5.září. Brrr. Ono upřímně – norská zima je něco fakt magicky nádhernýho. Ale ty snídaně na terase mi chybí. A to teplo má taky něco do sebe. Nejhorší je vždycky ten přechod. Ať tak nebo tak. A možná ani ne tak ten přechod, jako ta myšlenka, že to, co bylo doteď, končí. Nicméně jen si člověk trochu zvykne, začne si zase užívat tu přítomnou nádheru.

Celý příspěvek →