Čudla má za sebou první měsíc ve školce!

Tak přesně takhle měl článek původně začínat. A pak jsem asi dospěla k názoru, že mám až příliš mnoho volného času, naložila toho na sebe až moc a řízením osudu musela mnoho věcí upozadit a dát přednost povinnostem. Na druhou stranu, tohle téma je možná lepší psát s trochu větším odstupem. Řízením osudu tedy teď za sebou nemá první, ale už šestý měsíc, já mám stále růžové brýle na očích a nechystám se je zatím sundávat. Nejdřív tedy pár obecných informací o školkách v Norsku a něco málo k té naší. 

Stejně jako v ČR tu existují školky (barnehage) státní i soukromé. Rozdíl v jejich fungování je ale prakticky mizivý. Klade se tu obecně velký důraz na pobyt venku, fyzické aktivity a samostatnost. Ty soukromé mívají často navíc nějaké speciální zaměření, čímž se trochu liší, ale i tak se najde mnoho soukromých školek, které jsou stejné jako státní. Po personální stránce jsou opravdu vybavené. Ve třídách pro nejmenší děti (tedy do 3 let věku), je jedna dospělá osoba na maximálně 3 děti. Ve vyšších třídách je to 6 dětí. Mají tedy prostor se jim věnovat. Velmi často je také kolektiv namíchaný a běžně se o děti starají jak ženy, tak muži. Pracovat ve školce tedy není úplně typicky ženské povolání, jako to na mě působí v Česku. V té naší je to zhruba 50:50, přičemž mužská část je více u těch starších dětí.

Hodně dětí začíná chodit do školky kolem jednoho roku. Ne vždy chodí na celý týden, ale třeba jen určité dny na pár hodin. Byla jsem ze začátku hodně skeptická, ale nakonec jsem si musela znovu připomenout, že člověk nesmí pořád srovnávat systémy v různých zemích. Zvyk je však železná košile a někdy je to docela těžký, ne že ne. Nicméně život v jiné zemi je i tom pochopit jiné zvyky, ač s nimi člověk nemusí plně souznít. Norsko je naštěstí jednou z těch zemí, kde se klade velký důraz na společný dialog, individualitu a skoro vždy se dá najít nějaké řešení. Čudla nastupovala do školky v patnácti měsících a jsem přesvědčená, že to pro ni byl ten správný čas.

Co tu tedy ještě dělají jinak?

Samostatnost

Jak jsem už zmínila, klade se tu na ni opravdu velký důraz. Děti se už od těch nejmenších učí být hodně samostatné, a i když je takový i náš přístup doma, je hodně znát pokrok, který denně ve školce dělá. Rozhodně v tom hodně pomáhá, když se může učit i od svých vrstevníků a vzájemně se tak inspirují. Ať už jde o jídlo, oblékání nebo běžné denní činnosti. Přináší to sebou ale i neřesti, samozřejmě. 🙂

Jídlo

Hodně školek buď jídlo nevede a rodiče tak dávají dětem s sebou balíčky s jídlem (matpakke), nebo servírují pouze studenou kuchyni. To taky není v Norsku nic neobvyklého. Oběd tu nemá podobu české kuchyně ve stylu hovězího vývaru, následovaného svíčkovou se šesti. Noři si spíše dají jeden, dva krajíce chleba s máslem nebo majonézou a plátkem šunky, salát nebo jen polévku. Na české poměry, podle mě, Noři hrozně málo jí. 😀 My vybírali školku i podle kuchyně, a tak má Čudla veškerý servis tam. Od snídaně po (často teplý) oběd s bonusem ovocných/zeleninových svačin v mezičasech. Můžeme se snadno dohodnout, pokud si přejeme nějakou speciální úpravu jídelníčku. Jídlo mají většinou servírované venku na terase za každého počasí, což tedy neplatí poslední měsíc. To nám klesly teploty ke -20 stupňům a dětem mrzly tlapičky. 😀

Spánek a oblečení

Pokud není víc než -10, spí děti většinou venku ve vlastním kočárku (a se svojí hračkou z domova). Ono tedy celkově – děti tu jsou prakticky pořád venku – buď na hřišti, na procházce nebo, v případě naší školky, na farmě. Ale je tu samozřejmě i zázemí pro ty, kterým se venku být nechce a mohou si hrát uvnitř.

«Ull er gull.»

Vlna je zlato.

Tenhle systém samozřejmě vyžaduje pořádnou přípravu. Bavlněné oblečení se obecně v Norsku netěší přílišné oblibě. Skladba oblečení do školky je pouze z vlněného oblečení, merino triček a podvlíkaček, fleesových mezivrstev (pokud také nejsou pletené) jako mikin a tepláků, nepromokavých svršků, několikera rukavic, čepic a bot, aby byl dostatek na výměnu v průběhu dne. Vlastně všeho je třeba v několika provedeních, spotřeba je velká a skoro denně nás čeká sáček se špinavým nebo mokrým oblečením. Ač mám naprosté nadšení z přístupu, jakým děti ve školce mohou objevovat svět, musím se přiznat k jednomu okamžiku, kdy moje nadšení malinko upadá. A to, když jedu vyzvednout ratolest a najdu ji tam ležící a spokojeně se plácající v bahně. A když mě ten lachtan zmerčí, radostně se ke mně rozeběhne pro objetí na přivítanou a nejednou při tom stačí spadnou alespoň do jedné další kaluže. Vlastně jsem už svůj problém poměrně snadno vyřešila. Začala jsem pro ni jezdit v bundě, která mi ochrání svršky, co nechci denně prát, a i přes tu chvilkovou nekomfortní situaci musím uznat, že i tak to je jeden z nejlepších okamžiků dne. Když ta přešťastná zablácená koule křičící Máma! skončí u mě v náručí a začne se loučit s celým osazenstvem, aby tam mezi ně mohla zase další den vletět jak uragán.

Venkovní aktivity a respekt k přírodě

Co můžu zhodnotit s ohledem na naši školku, program mají více než pestrý. Ke školce je přidružená farma, kde mají krávy, ovce, prasata, koně, kozy, slepice a mnoho dalších zvířat. Každý měsíc má každá třída jeden druh na starost, a tak se během celého roku prostřídají. Chodí je krmit, čistit, sbírat vajíčka (ze kterých si pak společně uvaří oběd), sledují stříhání ovcí a další aktivity povinné údržby, starší děti se mohou účastnit zabijaček a celkově se klade důraz na to, aby děti pochopily, kde se bere jídlo, které si můžeme koupit v obchodě. Stejně to tak je i se zahrádkou, o kterou se děti starají a z vypěstované zeleniny si občas vaří obědy. Často také chodí na procházky do lesa, kde si staví přístřešky z větví, balancují na kořenech a kamení a vůbec se učí rozvíjet motoriku v terénu. Ani sport nezahálí. Minulý týden si na pozemku vytvořili kluziště, ale chodí i na běžky (to není zase takové překvapení, říká se, že se Noři rodí s běžkami na nohou), v létě jezdí na kole, starší děti trénují na kajacích. Přímo v areálu mají lezeckou stěnu, provazové prolejzačky a spoustu dalšího vyžití. K dispozici mají i dílny, kde se učí zatloukat hřebíky, pracovat s pilkou a celkově umět využívat přírodní materiály, které si s sebou přinesou den předtím z lesa. Celoročně také využívají venkovní kuchyň a ohniště, kde se učí, jak s ohněm pracovat a štípat dříví. Velký důraz se taky klade na respekt k přírodě, jak se v ní chovat a jak ji chránit. Mají na to hned několik programů. Ovšem i do civilizace je občas vezmou! 😀 Jednou za čas vyrazí například s dětmi do obchodu, kde nakoupí, co jim chybí (často je to máslo, nějaké ovoce nebo mléko) a pak si z toho připraví oběd. Chleba si pečou společně v kuchyni.

• 

• 

• 

Naplánovaný program se občas mění nebo upravuje, pokud se vyskytne příležitost k jiné aktivitě. Většinou tedy s ohledem na počasí vyberou vhodnější program, ale počasí jako takové venkovní zábavu neohrozí. Ani vítr, ani déšť a ani mráz. Hezky to ukazuje i oblíbené norské přísloví: Není špatného počasí, jen špatného oblečení. (Det finnes ikke dårlig vær, bare dårlige klær). Oblečení je prostě základ. Pátek bývá často takovým línějším dnem, kdy využívají hřiště, pískoviště nebo klouzačku, pouští si písničky, tancují a ladí náladu na víkend. V každém případě mají pořád co dělat a já jí ten program občas fakt závidím.

Komunikace s rodiči

Pro mě další velmi důležitý bod. V komunikaci s personálem (až na jednu výjimku, kdy jsme si prostě nějak nesedly osobně, ale jinak je to profesionál každým coulem) nemám jedinou výtku. Naopak, obdivuju, jak si i mezi sebou předávají informace a mají přehled o celém oddělení. Pokaždé když Čudlu vyzvedáváme, dostaneme lehké shrnutí dne. Co dělali, co jedli, jak spala, jestli byl nějaký problém a velká část rozhovoru se točí kolem toho, co se Čudle povedlo, co umí nového, čím je překvapila a jak v různých situacích reagovala.

Rodičovské schůzky jsou spíše takové obecně informativní, kdy se řeší věci kolem školky a plánují takzvané dugnady – netuším, jak slovo dugnad správně přeložit, aby to vystihlo onu aktivitu správně. Je to vlastně dobrovolnická činnost, typicky norská záležitost, kdy se skupina lidí domluví na nějakém termínu a společně něco udělají, například se zvelebí společný prostor v ulici, před domem, na turistických trasách, a v rámci školek se například opravují prolejzačky, natírají lavičky a podobně. To vše probíhá často i s občerstvením pro účastníky v podobě párků, kafe, čaje a nějakého sladkého pečiva. Taková norská Akce Z.

Naproti tomu se ještě dvakrát ročně organizují pohovory s rodiči. Tam jsou přítomni jen oni a hlavní pedagog/asistent dítěte. Toho si vlastně dítě vybere samo během prvních dnů po nástupu. Je to osoba, se kterou si nejvíc „sedne“. Ač je Čudla objímací typ a myslím, že má dobrý vztah se všemi ve školce, Karina přeci jen ostatní trochu převyšuje a je znát, že ty dvě mají spolu úplně jiné pouto. Na onom pohovoru, kde jsem tedy byla jen já a Karina procházíme Čudly materiály, kam ve školce vyplňují její pokroky, reakce, chování v různých situacích, velmi podrobně popsané motorické a jiné dovednosti a prostě všechno, co s ní souvisí. Takový hezký popovídání u kafe, kde se člověk může dmout pýchou nad genialitou svého potomka. 😀

K té komunikaci ještě nemůžu nezmínit mobilní aplikaci, co používáme. Díky ní máme aktuální přehled, co bude který den na programu, odpoledne vypisují stručný přehled dne, přidávají tam průběžně fotky, zapisují výměnu plen (s komentářem, pokud je k tématu třeba něco zmínit), od kdy do kdy dítě spalo, jestli je třeba něco přinést/odnést (viz odstavec s oblečením, je dobré mít přehled 🙂 ) a obecně různé poznámky, které stojí za zmínku. Třeba když Čudla letěla po hubě z autíčka na ledovku a sedřela si nos. V akutních případech samozřejmě rovnou volají. Navíc tam nahrávají plány na celý měsíc, shrnutí měsíce předchozího, plánujeme tam kdy do školky půjde a kdy ne, v kolik si pro ni cca přijdeme, kdy máme dovolenou nebo přes ní informujeme že je nemocná. Hlavně první dny a týdny po nástupu pro mě bylo uklidňující vědět, co se ve školce děje a jak se má (k tomu nám tedy ze začátku posílali i SMS pro větší klid, ale o tom příště). A je fakt, že čím déle tam chodí, tím menší mám potřebu zápisy kontrolovat. Jako jo, v dnešní době má člověk aplikaci fakt na všechno. 😀  Já jsem technický nadšenec, já jsem spokojená. A usnadňuje mi to komunikaci nejen se školkou, ale i s Čudlou, když můžu hned zavést rozhovor na konkrétní aktivity toho dne.

A kolik že nás to stojí?

Ohledně měsíčních plateb nebývá rozdíl, jestli dítě navštěvuje školku státní nebo soukromou. Důvod je jednoduchý, její výše je totiž regulovaná státem. Je tedy určen strop, přes který se cena nemůže vyšplhat a většina školek tuto částku požaduje. Maximální cena pro rok 2021 je 3230 norských korun měsíčně, pokud dítě tráví ve školce 100 procent času, tedy chodí každý den. Odkaz na oficiální informace je kdyžtak TADY.

Jediné, čím se může cena trochu odlišit je příplatek za jídlo, pokud ho školka nabízí a děti si nenosí svoje z domova. My ještě navíc platíme měsíčně 50 korun jako spoření na letní výlety. Naopak důvodem pro snížení maximální částky (mimo pomoc ve finanční nouzi) je například ten, kdy do školky chodí i sourozenci. Ti pak dostávají slevu.

No, to jsem se zase rozepsala, a přitom mám pocit, že je to hodně letem světem a určitě jsem na velkou spoustu věcí zapomněla! Už to tu dnes ukončím a příště bude vyprávění, jak probíhal náš první týden a zvykání si na nové prostředí. Protože individuální přístup a neuvěřitelná podpora ze strany školky je něco, co tu zmínit chci a myslím, že mnozí by se tím mohli inspirovat (a to nejen ve školkách). Tak příště!