Loenská (nebo také Lodalská) neštěstí je označení pro tři sesuvy půdy v letech 1905, 1931 a 1950, patřící k nejhorším přírodním katastrofám v historii Norska. Na břehu jednoho z nejkrásnějších jezer Norska by málokdo hledal připomínky tragických událostí, které se staly před více než staletím.

📍Loen, Stryn kommune, Nordfjord, Vestlandet

Lovatnet

Jezero, nesoucí název Lovatnet, má rozlohu lehce přes deset kilometrů čtverečních a je 11 kilometrů dlouhé. To, co jej dělá tak krásným, je úchvatná, perlově zelená barva, která pochází z vody tajících ledovců, ležících na vrcholcích hor kolem. Lovatnet má několik přítoků z ledovce Jostedalsbreen a odtéká v Loelvě do Nordfjordu. Ačkoliv by se rozhodně našlo nespočet konkurentů, je často označováno za nejkrásnější jezero Norska. Přispívá k tomu nejen jeho barva a velikost, ale nemálo pomohou i strmé hory po jeho okraji, které se majestátně tyčí do výšky skoro dvou tisíc metrů nad mořem. Já sama mám ještě dlouhý seznam míst, která bych v Norsku ráda navštívila, a proto jsem s hodnocením opatrnější. Ale zážitek to je.

Třikrát a dost?

První sesuv půdy nastal pozdě večer 15. ledna 1905. Na úbočí Ramnefjellet (1779 m n. m.), se ve výšce 500 metrů utrhla část skály o velikosti 50 000 m³. Při pádu dala do pohybu dalších 300 000 kubíků štěrku a kamení, a vše skončilo na dně hlubokého jezera Lovatnet. Masa ale také vytvořila ohromnou přílivovou vlnu, vysokou přes 40 metrů, která se přes jezero hnala na malé vesnice Nesdal a Bødal. Vlna smetla nejen domy a hospodářská stavení, ale i les a parník Lodølen, který odhodila na pevninu, 300 metrů od břehu. Onoho večera tu celkem zemřelo 61 ze 122 lidí, žijících v těchto dvou vesnicích. 

V noci 13. září 1936 došlo k další tragédii. Ze stejného místa jako minule, jen o něco výše na úbočí hory, se opět utrhl kus skály o velikosti více než milionu metrů krychlových a zřítil se do vody. Obrovská vlna nemilosrdně smetla obě spící vesnice. Tentokrát dopadl hůře Bødal, který byl vlastně úplně vymazán z povrchu. Vlna dosahovala výšky až 74 metrů a vzala s sebou vše, co jí stálo v cestě. Zmizelo tak například devět farem se šedesáti domy, škola, obecní dům, loděnice s loděmi a odplavila se veškerá půda. Vrak parníku Lodølen vlna také zachytila a odhodila jej o několik stovek metrů dál, kde zůstal ležet dnem vzhůru. Při neštěstí zemřelo celkem 73 lidí, převážně z vesnice Bødal. Tato událost získala velkou pozornost v tisku a na pohřeb obětí dorazil i korunní princ Olav.

Na černobílý záznam, natočený po tragédii v roce 1936, se můžete podívat TADY. Odkaz na YT se otevře v novém okně.

 Po sesuvu půdy v roce 1936 se těch několik málo přeživších z oblasti definitivně odstěhovalo. Když v roce 1950 přišel další sesuv, opět o velikosti kolem jednoho milionu kubických metrů horniny, měl už klidnější průběh. Jezero bylo v těchto místech příliš mělké na to, aby vydalo velkou přílivovou vlnu. Dodnes tu můžete vidět malé ostrůvky, které kusy skály vytvořily. Skoro by se dalo říct, že rozdělují jezero na dvě části a jsou stálou připomínkou událostí, které se tu staly. Vrak parníku zde také stále najdete a můžete se dojít podívat i na 4 metry vysoký ocelový kříž, postavený v roce 1936 na památku obětem. Nachází se ve výšce 46 metrů nad hladinou jezera a na místě najdete i zbytky ukotvení kříže původního, který byl smeten druhou vlnou. Další památník, se seznamy obětí obou sesuvů, můžete navštívit u kostela v Loen.  

Tipy ode mě

Jestli vás to zaujalo, doporučuji shlédnout norský film Vlna (Bølgen) z roku 2015. Tento katastrofický film ukazuje fiktivní neštěstí v turisticky oblíbeném fjordu Geiranger, které však reálně hrozí hned na několika místech v zemi. V celém Norsku se nachází zhruba 300 nestabilních hor, které se neustále monitorují.

A pokud se budete chtít vydat až na druhý konec jezera, prohlédnout si Ramnefjellet či se vydat k ledovci Kjendalsbreen, mám pro vás několik upozornění. 

• Vede sem velmi úzká a klikatá cesta. Dvě auta se vedle sebe obtížně vejdou, takže budete pořád zastavovat. Z Loenu to sice není daleko, ale nějaký čas to zabere.  
• Poslední etapa není zadarmo, je třeba zaplatit mýto. 
• Jestli máte strach z výšek, nekoukejte se za hranici krajnice. Dobře vám radím, fakt to nedělejte! Od chvíle kdy začne silnice stoupat, si, při cestě tam, sedněte buď za řidiče, nebo si vemte klapky na oči. Tím spíš, pokud se zrovna vyhýbáte autu v protisměru!
• A jestli jste řidič, tak to asi raději předejte někomu, kdo se nebojí výšek a pak postupujte viz rady výše.
• I když pojedete fakt pomalu, v závěru se cesta klikatí jako had, stoupá a klesá a děti se poblejou. Výhodou je, že v cíli najdete hned u parkoviště potok a v restauraci záchody, mýdlo a tekoucí vodu.
• V pondělí si v restauraci nedáte nic kromě dortu a kafe, protože se nevaří. A nikde to dopředu nepíšou. Takže pokud sem dorazíte v pondělí, hladoví, poblitý a smrdlavý, vystresovaný ze strachu, že i s autem zmizíte v údolí a nikdo vás už nikdy nenajde, s plíživě nastupující panickou atakou, tak nevěšte hlavu a kochejte se tou krásou kolem! 🙂

Stojí to za to!

Zdroj informací: Store norske leksikon (snl.no)

Jestli se Vám článek líbil, nebo Vás k tématu ještě něco zajímá, klidně se ptejte v komentářích.