Byli jste někdy v Norsku? Když se zadíváte do vysokých hor se sněhovými čepicemi, hlubokých a temných fjordů, nikde nekončících lesů a cítíte tu všudypřítomnou přírodní magii, není těžké pochopit, proč lidé zhmotnili ve svých představách troly a další tajemná stvoření. Odjakživa totiž hledali vysvětlení pro věci, kterým nerozuměli a jejichž vysvětlení přinášelo bezpečí. 

Trolové jsou nadpřirozená stvoření, prapůvodní bytosti severské mytologie, objevující se v legendách, pohádkách a jsou neodmyslitelnou součástí norského folkloru. Jsou spojeni především s horskými oblastmi, neprostupnými lesy a nedotčenou přírodou. Ale najdou se i tací, kteří žili bok po boku s lidmi a ochraňovali jejich majetek. Ač se tradují i příběhy o dobráckých trolech, či trolech malého vzrůstu, jsou nejčastěji popisováni jako obrovští, podlí, hloupí, děsiví a oškliví. Mající dlouhé zahnuté nosy, oči jako plechové tácy, dlouhý chlupatý ocas, a dokonce mohou mít i více hlav. Některým vyrůstají z hrubé kůže stromy a keře, což podporuje myšlenku, že se mohou dožít několika tisíc let.  

Příběhů o trollech je mnoho a jsou velmi staré. Kdy si je lidé ve své fantazii začali zhmotňovat nikdo neví, ale objevují se už v prvních norských písemných pramenech a ságách ze středověku. Nejstarším ze zaznamenaných příběhů je legenda o mnohohlavém trolu, z doby kolem roku 1220, která je součástí slavné sbírky Edda. Mnohem více příběhů ovšem obsahuje například kniha Norských lidových pohádek (Norske folkeeventyr), kterou napsali Peter Ch. Asbjørnsen a Jørgen Moe v roce 1844. 

Trolové v umění

To, jak trolové skutečně vypadají, bylo vždy zahaleno rouškou tajemství, jelikož popisy v příbězích byly velmi neurčité. Podobu jim vtiskl až norský malíř Theodor Kittelsen, který se narodil v roce 1857. Jeho interpretace se stala základem představy, jak nejen trolové, ale i další mýtické bytosti norského folklóru vypadají. Jeho realistické kresby jsou dodnes velmi známé. Pokud vás téma trolů někdy oslovilo, jistě jste se s nimi setkali. Kresby jsou pevně provázané s motivy norské krajiny, která Kittelsena inspirovala po celý život. 

Nejznámějším trolem je bezpochyby král trolů jménem Dovregubben. Vymyslel jej slavný norský dramatik Henrik Ibsen ve své básni Peer Gynt, která inspirovala Edvarda Griega k napsání známé skladby I Dovregubbens hall. Divadelní hra, právě s Griegovou hudbou, byla poprvé uvedena v Christiania Theater v Oslo (dříve zvané Christiania) 24. února 1876.

Určitě ji mnoho z vás zná z filmů, aniž tušíte, kde má svůj původ. A doporučuji rozhodně shlédnout/poslechnout si celé dílo Peer Gynt. Možná jej extra oceníte, pokud jste fanoušky filmového Pána prstenů či Hobita. Některé melodie vám budou povědomé a na internetu najdete několik diskusí na téma, zda se hudba k filmu neinspirovala právě Edvardem Griegem. 

Trolové získali důležité místo v norském kulturním dědictví a v Trømso můžete navštívit muzeum (Trollmuseet), které jim je věnované.

Co všechno víme o trolech?

Když jsme už trochu odbočili k zajímavostem, které jsou s troly spjaté, uvedu vám tu několik «faktů», které se o nich tradují, a které mohou, ale také nemusí být pravda. 

Trolové jsou savci a říká se, že se mohou dožít až 12 000 let. Narodí se vždy s jednou hlavou, ale jak stárnou, často jim vyrostou další dvě hlavy, aby zastrašili ostatní troly. Avšak mnozí mají oči stále jen na prostřední, původní hlavě. Většinou mají jen jedno mládě a těhotenství trvá 10 let. Živí se prakticky vším – když mají hlad, sežerou cokoliv. Od hospodářských zvířat po uhlí a kamení. Nepohrdnou ani starou pneumatikou. Pokud jsou vystaveni slunečnímu záření, změní se většinou v kámen, ale mohou i explodovat – a to především staří trolové. I kvůli tomu se venku pohybují jen v noci. Ty, kteří nebyli opatrní a nestihli se před sluncem včas schovat, můžete dodnes vidět (tedy jen jejich obrysy) na skalních stěnách a výběžcích, jako oblíbené lokality Trolltunga (Trolí jazyk) a Trollpikken (Trolí penis). Jiná teorie říká, že naopak dokáží v kámen proměnit lidi, pokud se jich dotknou. Dělí se na dvě hlavní skupiny – horské a lesní troly. Při pátrání po jejich stopách se soustřeďte na sesuvy půdy, popadané stromy nebo bitevní arény, kde po sobě lesní a horští trolové hází kameny a válčí tak o své teritorium. A pozor! Trol vycítí křesťanskou krev. Pokud věříte v Boha či Ježíše, vyvarujte se nočním toulkám po horách či objevování jeskyň. Tvrdí se, že se vyhýbají znamení kříže a zvuku kostelních zvonů, ale raději bych na to nespoléhala.

Tradují se také konspirační teorie o tom, že norská vláda je s výskytem trolů na svém území velmi dobře srozuměna. Zaměstnává například speciální tým, který zahlazuje stopy, aby nedocházelo k přílišné panice ze strany obyvatelstva. Elektrické sloupy, které lze vidět v horských oblastech Norska by tak mohly být ve skutečnosti elektrické ploty, které neslouží k dodávkám elektřiny, ale pomáhají udržovat troly na jejich území. Na toto téma vznikl i skvělý film Lovec trolů (Trolljegeren) z roku 2010, plný typicky norského humoru, a který doporučuji shlédnout všem, co se do Norska chystají. Kdo je na troly připraven, není překvapen. A Otto Jespersen, oblíbený norský komik, hrající hlavní roli, vás v tomto filmu ve stylu The Blair Witch na setkání s trolem rozhodně připraví! Dalším tematickým filmem, tentokrát z poslední doby, je norský film Troll, který je ke shlédnutí na Netflixu. 

Kde troly hledat?

Nikoho zřejmě nepřekvapí, že v Norsku je mnoho míst spjatých s troly, což je očividné už z názvu lokalit. Některé jsou velmi turisticky známé, jiné už méně. Mezi největší teritoria patří Jotunheimen, Hardangervidda a Dovrefjell. Poslední zmíněná oblast je známá především kvůli výskytu pižmoňů a mnoho turistů sem jezdí za účelem jejich pozorování. Ovšem v souvislosti s troly se říká, že pižmoni zde byli vypuštěni proto, aby trolové měli co žrát a neměli potřebu opouštět rezervaci kvůli nedostatku potravy. Tak na to pozor!   

Trollstigen je rozhodně nejznámější trolí destinací v této zemi. Tento Žebřík trolů je starý horský průsmyk, kterým se vine sled jedenácti strmých serpentin. Tipuji, že kameny na krajnicích, které nahrazují svodidla, jsou postaveny ze zubů horského trola. Výhled do údolí rozhodně stojí za to, stejně tak cesta, která je obklopená několika vodopády, z nichž nejdelší měří 180 metrů. Nedaleko od Trollstigen natrefíte na Trollveggen, tedy Trolí zeď. Je to nejvyšší vertikální útes v Evropě a měří téměř 1000 metrů. Toto místo se stalo vyhledávané pro BASE jumping, avšak v roce 1987 se stal, v reakci na několik tragický nehod, skok z Trollveggen nelegálním. 

Další, co je třeba zmínit, je Trolltunga neboli Trolí jazyk. Kdo nezná tohle místo, nikdy nebyl na Instagramu. Cesta k němu je náročná a mimo sezónu obtížně přístupná. Proč trol tehdy vystrkoval jazyk k vycházejícímu slunci je otázka. Ovšem co stálo za vznikem Trollpikken (Trolího penisu) asi rozebírat nebudeme. 🙂 Tohle místo se stalo mnohem známějším v roce 2017, kdy neznámí vandalové penis odřízli. Brzy však byl zase na svém místě díky crowdfoundingové kampani, ve které se během několika dní vybralo 20 000 Euro, třem železným tyčím a speciálnímu lepidlu. Celé to zabralo pouhých 14 dní od osudné noci, kdy byl kámen za pomoci techniky odříznut. Pokud se sem budete chtít vydat, tak trasa je dlouhá dva kilometry a díky nenáročnému terénu je snadno dostupná.  

Trollfjord (Trolí fjord) je extrémně úzký fjord, který je dva kilometry dlouhý a široký sotva 70 metrů. Zdejší scenérie jsou stejně dramatické jako z pohádky. Konají se sem denně okružní výlety lodí a je to skvělé místo na pozorování mořských orlů. 

Trollkyrkja, neboli Kostel trolů se skládá ze tří nádherných mramorových a vápencových jeskyní s podzemními potoky a vodopády. Spodní jeskyně je 40 metrů dlouhá a má tvar písmene S. Zde je krásný vodopád, který padá 14 metrů do mramorového bazénu. 

Když už jsme u těch vodopádů, je třeba zmínit Trollfoss (Trolí vodopád). Je sice jen 12 metrů vysoký, ale při pohledu zespodu působí opravdu majestátně. Cesta sem je snadná, krátká a vede krásným starým lesem. 

Poslední zastávkou je Trollheimen, čili Domov trolů. Ten by se možná patřil napsat mezi teritoria. Je to totiž pohoří ve středním Norsku, které je kouzelně krásné, s velkolepými horami a dramatickou přírodou. Oblast byla osídlena lidmi již od doby kamenné a představuje důležité kulturní dědictví Norska. 

Stopy po trolech lze najít v Norsku všude, stačí se dívat. Srdcem. A věřit. 

A co vy, věříte na troly?