Původně jsem předpokládala, že letní shrnutí stihnu ještě než nasněží. To mi moc nevyšlo. Podzim byl letos rychlý jako jaro – tedy spíš jen pocitem. Děje se toho teď tolik neuvěřitelně neuvěřitelného! 🙂 Ale o tom to dnes není. Takže. Podzim se tu pozná vždycky snadno. Podél silnic se začnou objevovat typické tyče upozorňující na krajnici. Nebo tedy spíš slalomové tyčky (ona se jízda po silnici v zimě občas dost slalomu podobá). Letos první z nich vyrostly už 5.září. Brrr. Ono upřímně – norská zima je něco fakt magicky nádhernýho. Ale ty snídaně na terase mi chybí. A to teplo má taky něco do sebe. Nejhorší je vždycky ten přechod. Ať tak nebo tak. A možná ani ne tak ten přechod, jako ta myšlenka, že to, co bylo doteď, končí. Nicméně jen si člověk trochu zvykne, začne si zase užívat tu přítomnou nádheru.

Celý příspěvek →

Norsko zasáhla vlna veder. Od konce dubna prakticky neprší, teploty jsou běžně mezi 24-30 stupni. Co to pro tuhle, jinak chladnou, zemi způsobilo se rozepíšu jindy. Mám potřebu se ochladit. Takže se nabízí vyprávění o tom, kterak přišla v říjnu nečekaná vánice a co všechno bylo jejím důsledkem.

Příběh začíná 24. října 2017. Večer jsme seděli u televize, sledovali film, venku tma jak v ranci a z krbu sálá příjemné teplo. Dny už jsou víc a víc chladné. Pročítám noviny a pronáším nadšeně směrem k Chytrolínovi:  „Hele, podle předpovědi bude zítra sněžit!“ Ten k tomu nepřistupuje s takovým optimismem. Sledujíc televizi lehce trhne hlavou doleva, zkontroluje okno, ve kterém ale stejně vidí maximálně svůj odraz, pohled ladně vrátí na obrazovku a povzdechne si: „Hmm… Takže zase bude chcát.“
Celý příspěvek →