Category Archives: Co se všechno schumelilo

Kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem

Zanechat odpověď

Jak jsem se seznamovala s norštinou

Nebudu lhát, ten jazyk mě děsil od první chvíle, kdy jsem naživo slyšela první dialog. Došlo mi, jak moc samozřejmě člověk vnímá například takovou angličtinu, kterou jsme zvyklí slyšet kolem sebe celý život a není to nic zvláštního. A pak slyšíte řeč, která zní jak z jiné planety. Nebo alespoň pro mě byla. Učíte se slova, co vám zní tak nepřirozeně, nesmyslně. A pak ten zlom prostě přijde. Pamatuji si naprosto živě můj první střet s realitou, kdy jsem použila celou větu, mimo hranice krátkých běžných frází. V obchodě jsem poprosila o tašku k nákupu. Prodavačka se usmála, řekla: «Samozřejmě!» a podala mi jí. Emocionální exploze – nahromaděný adrenalin z vteřin, než jsem se odhodlala zeptat, euforie, překvapení, všechny ty pocity musely ven. ONO TO, TVL, FUNGUJE! Ty divný slova fungují. Když je vyslovíš, tak druhá strana pochopí, co chceš sdělit! Nezapomenu. A to mi teď všechno tohle přijde jako samozřejmost. Zvykla jsem si. Ale nebudeme předbíhat.  

Celý příspěvek →

„A sníh máte?“ „Máme bílo.“

Zanechat odpověď

Vzhledem k situaci kolem nás mám alespoň trochu času něco napsat. Písemné zkoušky z norštiny byly zrušeny. Den předem. Rozhodnutí to bylo logické, ale po té přípravě to prostě zamrzí. Ústní jsem stihla. Ale o tom až jindy.

Dneska to bude o zimě v Norsku. Protože ta letošní stála za prd (i když ještě zdaleka není konec) a protože se mi po ní stýská. Takže:

Proč miluju norskou zimu?

Celý příspěvek →

Příběh jednoho porodu

Zanechat odpověď

Porod. Po 5 měsících je konečně sepsaný. A je to dlouhý. Fakt dlouhý. Ne delší, než ten porod ve skutečnosti byl, ale trochu času to čtení zabere. A ještě upozornění – taky se tam objevují sprostá slova. Ne moc, ale jsou tam. A není to nijak depresivní. Bylo to totiž celý úplně skvělý. A náročný. Vyčerpávající. Na-dno-sahající. Ale skvělý. Pořád jsem vděčná, nadšená, ráda vzpomínám a zpětně prožívám.

Protože porod se nemusí jen přežít. Mnohem lepší je porod PROŽÍT. I když není vždycky podle našich představ.

Protože je takový, jaký si ho máme prožít/přežít (nehodící se škrtněte). Protože ho nenaplánujeme. Protože se na něj nikdy úplně nepřipravíme. Protože je každý naprosto jiný. Protože občas potřebujeme přesně takovou zkoušku trpělivosti. Protože občas potřebuje zjistit, že nám energii dokážou dodat i maličkosti. Protože občas potřebujeme, aby nám nějaká vnitřní Síla ukázala, že nemůžeme mít všechno pevně v rukách. Že nás ta Síla může chytit do zubů, silně držet, vláčet nás a vymést s náma každý roh. Protože tu Sílu občas potřebujeme ukázat, abychom už nad sebou nikdy nepochybovali. Protože občas potřebujeme poznat Sílu, která nás dokáže paralyzovat a doslova odervat od reality. Protože to je ten nejintenzivnější zážitek, jaký můžeme v životě prožít. A protože to prostě za to stojí, i když to je strašný klišé! 😀

Tak jdeme na to.

Pokračování…

Celý příspěvek →

Čáp přiletí v dubnu

Zanechat odpověď

Tohle vlastně ani neměl být samostatný článek, ale jak jsem se rozepsala, tak se mi to pak už nechtělo mazat. Takže ty dva důležité dny asi zaznamenávám hlavně sama pro sebe. Až budu jednou přemýšlet, jak to vlastně začalo.

Bylo prvního srpna. Normální pracovní den, venku vedro a nám se pomalu, ale jistě blížila dovolená. A tak jsem si krátila čas mezi zvedáním beden a pobíháním sem a tam, tím, že jsem přemýšlela, co všechno je třeba před dovolenou zařídit. A pak mně napadlo, jak to vlastně vychází po té ženské stránce s dovolenou. Pamatuju si, že to mělo vyjít tak akorát. Hmm.. Tak prsa už mně tak týden bolí, to bude každým dnem. O pauze mi to nedalo a koukla jsem do kalendáře. Devět dní zpoždění. Hlavou mi sice problesklo těhotenství, ale to jsem se v duchu upřímně zasmála a vrátila se nohama na zem. To je přece blbost. To je tím vedrem, únavou, stresem,.. Není to první a ani poslední zpoždění. Zpátky do práce. Večer v posteli jsem začala zcela vážně přemýšlet, jak dlouho mně ty prsa vlastně bolí. Není to náhodou už víc jak týden? No, nebudu Chytrolína plašit. Někde tu mám těhotenský test pro případ nouze a protože ráno vstávám sama, tak ho vyzkouším. Pro jistotu. Celý příspěvek →

Uctívači Slunce a kávy

1 Reply

Původně jsem předpokládala, že letní shrnutí stihnu ještě než nasněží. To mi moc nevyšlo. Podzim byl letos rychlý jako jaro – tedy spíš jen pocitem. Děje se toho teď tolik neuvěřitelně neuvěřitelného! 🙂 Ale o tom to dnes není. Takže. Podzim se tu pozná vždycky snadno. Podél silnic se začnou objevovat typické tyče upozorňující na krajnici. Nebo tedy spíš slalomové tyčky (ona se jízda po silnici v zimě občas dost slalomu podobá). Letos první z nich vyrostly už 5.září. Brrr. Ono upřímně – norská zima je něco fakt magicky nádhernýho. Ale ty snídaně na terase mi chybí. A to teplo má taky něco do sebe. Nejhorší je vždycky ten přechod. Ať tak nebo tak. A možná ani ne tak ten přechod, jako ta myšlenka, že to, co bylo doteď, končí. Nicméně jen si člověk trochu zvykne, začne si zase užívat tu přítomnou nádheru.

IMG_6724
Celý příspěvek →