Category Archives: Mámou v Norsku

Vše o těhotenství, porodu, mateřské dovolené a výchově dětí v Norsku.

Kouzla a čáry, díl druhý (Porodní příběh)

Vítej, malý Elfe

Čas běžel a mně se docela dařilo vytěsnit negativní myšlenky z prvních měsíců. I když to tam vzadu stále někde bylo a sem tam mě to přepadlo. Bude fakt všechno v pořádku? Není něco špatně? Určitě ne. Cítím, že je vše, jak má být. A ultrazvuky to potvrzují. Ale červík hlodal. Často jsme o tom s Anne Gro mluvily. Tyhle pocity fakt asi přejdou teprve až se narodí a osobně si ho zkontrolujeme. Náš chlapeček. Nebo holčička? Od první chvíle mám pocit, že to bude kluk. Je to všechno tak jiné. Cítím se jinak. Uvidíme. Těším se na něj tak i tak. A najednou se přiblížil termín porodu.

Celý příspěvek

Kouzla a čáry, díl první

Budeme čtyři

Sepsala jsem příběh, jak se náš chlapeček narodil. A přesto, že to bylo hotové, nepřipadalo mi to dokončené. A tak jsem se rozhodla rozepsat i cestu, jaká tomu předcházela. Teď už bude příběh o tom, jak k nám přišel, kompletní. Nepíše se to snadno, vracet se do těch pocitů zpátky. Ač je to už skoro rok, některé chvíle jsou pořád tak živé, jako by se staly teprve včera. Vybavím si každý detail s tím pocitem spojený. Prach, který se zvedl a jeho oblak nám zahalil auto, když jsme zastavovali a já vzala důležitý hovor. Polštář mokrý od slz, co mě studí na tváři. Ptáci, štěbetající mi nad hlavou, když ležím na gauči na terase a hledám na internetu naději. Je toho tolik. Vybavím si i to, co jsem měla na sobě. Možná to teď konečně vyplave uceleně ven a pak už ta vzpomínka nebude tolik živá. Koronakrize a celá tahle situace způsobila, že mnoho lidí o těhotenství nevědělo a bylo pak velkým překvapením, že se náš malý Elf narodil. Necítili jsme prostě potřebu to sdílet s širokým okolím.

Několik dějových linek vynechám, protože to asi i bez nich bude dost dlouhý.

Celý příspěvek

Školka v Norsku

Čudla má za sebou první měsíc ve školce!

Tak přesně takhle měl článek původně začínat. A pak jsem asi dospěla k názoru, že mám až příliš mnoho volného času, naložila toho na sebe až moc a řízením osudu musela mnoho věcí upozadit a dát přednost povinnostem. Na druhou stranu, tohle téma je možná lepší psát s trochu větším odstupem. Řízením osudu tedy teď za sebou nemá první, ale už šestý měsíc, já mám stále růžové brýle na očích a nechystám se je zatím sundávat. Nejdřív tedy pár obecných informací o školkách v Norsku a něco málo k té naší. 

Celý příspěvek

Mateřská v Norsku

Krátké informační okénko – Jak to chodí s mateřskou v Norsku?

Věc, která hodně lidí kolem nás zajímá. Srovnávání mateřské v různých státech světa neustále vyvolává diskuze a handrkování, kde to je vlastně nejlepší. Stejně jako ve všem, každému vyhovuje něco jiného. Velkou roli v tom hraje zvyk. Ono tohle porovnávání je vždycky těžký, je třeba do situace zahrnou spoustu dalších proměnných, a ne pouze přemýšlet o tom, jak aplikovat tenhle model (bez zohlednění všech dalších faktorů) do situace v jiné zemi.

Tak tedy systém norský. Vezmu to poněkud stručně, ve skutečnosti je to samozřejmě mnohem složitější. Způsob čerpání mateřské se může lišit člověk od člověka a jeho aktuální situace. Budu se proto držet nekomplikovaného modelu, který zahrnoval i nás (*aktuální k červenci 2020).

K tomu, abychom měli nárok na mateřskou (foreldrepenger), museli jsme oba splňovat tři podmínky.

  1. Mít nějaký příjem 6 měsíců z posledních 10 (což nezahrnuje jen mzdu, ale i například nemocenskou, podporu v nezaměstnanosti a podobně).
  2. Výška příjmu musela být minimálně 49 929 norských korun za rok.
  3. Bydlet v Norsku, tedy být registrován v systému státního pojištění (folketrygden). Tady si člověk nevybírá pojišťovnu, je jen jedna. Tedy pokud máte platné povolení v pobytu, automaticky spadáte do systému státního pojištění (sociálního i zdravotního).
Celý příspěvek

Užít si první dny po porodu

aneb Vstup bohyním zakázán nakázán!

V půl osmý ráno jsem se probudila v obrovský posteli. V posteli, která nebyla naše a ve který jsme najednou spali tři. Měla jsem pocit, jako bych prospala půl dne. Pár vteřin jsem nevěřícně mžourala a pak několik minut fascinovaně zírala, jak tam ti dva spí. Hlavně teda to maličký, zachumlaný v peřině, mezi námi. Potichu se s jemným zaklepáním otevřely dveře a vešla porodní bába. Šeptem se zeptala, jak se cítím. Podívala jsem se na ní a špitla: „On to nebyl sen! Ono se to fakt děje!“ Usmála se na mě a pogratulovala mi. Pak Majdě opatrně na nožičce, která vyčuhovala z pod peřiny, změřila saturaci, aniž by jí probudila a zase potichu odešla.

Pobyt na poporodním oddělení byla naprosto úžasná zkušenost, za kterou nepřestávám být vděčná. Přemýšlela jsem, jak tomu popisu dát co nejlíp hlavu a patu. Rozhodla jsem se tedy, že se budu držet Denního plánu, co nám visel v pokoji na dveřích. Ten tomu dá alespoň trochu řád a já k tomu přidám svoje poznámky z diáře, které jsem si psala už v porodnici.

Denní plán začíná větou: „Chceme zajistit ty nejlepší podmínky pro co nejvíce blízký/skin-to-skin kontakt mezi rodiči a dětmi během prvních dnů po porodu. Pokud si nepřejete být rušeni, pověste na dveře cedulku Matka & dítě spí.“

Celý příspěvek