Porod. Po 5 měsících je konečně sepsaný. A je to dlouhý. Fakt dlouhý. Ne delší, než ten porod ve skutečnosti byl, ale trochu času to čtení zabere. A ještě upozornění – taky se tam objevují sprostá slova. Ne moc, ale jsou tam. A není to nijak depresivní. Bylo to totiž celý úplně skvělý. A náročný. Vyčerpávající. Na-dno-sahající. Ale skvělý. Pořád jsem vděčná, nadšená, ráda vzpomínám a zpětně prožívám.

Protože porod se nemusí jen přežít. Mnohem lepší je porod PROŽÍT. I když není vždycky podle našich představ.

Protože je takový, jaký si ho máme prožít/přežít (nehodící se škrtněte). Protože ho nenaplánujeme. Protože se na něj nikdy úplně nepřipravíme. Protože je každý naprosto jiný. Protože občas potřebujeme přesně takovou zkoušku trpělivosti. Protože občas potřebuje zjistit, že nám energii dokážou dodat i maličkosti. Protože občas potřebujeme, aby nám nějaká vnitřní Síla ukázala, že nemůžeme mít všechno pevně v rukách. Že nás ta Síla může chytit do zubů, silně držet, vláčet nás a vymést s náma každý roh. Protože tu Sílu občas potřebujeme ukázat, abychom už nad sebou nikdy nepochybovali. Protože občas potřebujeme poznat Sílu, která nás dokáže paralyzovat a doslova odervat od reality. Protože to je ten nejintenzivnější zážitek, jaký můžeme v životě prožít. A protože to prostě za to stojí, i když to je strašný klišé! 😀

Tak jdeme na to.

Pokračování…