Celé dopoledne jsem chodila po baráku a nahlas si sama se sebou povídala. Předříkávala jsem si svojí stručnou historii, popisovala co jsem dělala včera, mluvila o dovolené v Dánsku, o práci porodní báby i o pracovních zkušenostech v Norsku. Potřebovala jsem se rozmluvit, vypnout přemýšlení v češtině a navíc mně uklidňovalo něco dělat. Lepší než jen tak sedět a čekat. Zkouška začínala až ve 13 hodin. Celý příspěvek
Písemná část byla naplánovaná na středu 23.5. v 9 hodin. Prozíravě jsem šla už den předem hledat, kde naše Voksenpedagogisk Senter vlastně sídlí. A ještě že tak, tam kde jsem myslela, to nebylo a dost jsem po místním obchodním centru bloudila. No centru.. Tady je to taková prdel světa, takže si nepředstavujte něco ve velikosti OC Chodov, spíš taková o něco menší benešovská Hvězda. Ale i tak – už vidím svojí hysterii na druhý den ráno.. Celý příspěvek
Na konci května jsem absolvovala zkoušky z norštiny – jedna z mých největších osobních výzev poslední doby. Protože jsem toho ještě pořád úplně plná, je to ideální začátek. Bude to delší, takže příběh rozdělím na tři části.
Minulý týden to bylo přesně 7 let od poslední velké zkoušky. Ne životní, ale státnic. A protože se znám a vím, jaká hysterická kráva se ze mě před každou zkouškou stává, víc než na zkoušku samotnou, jsem se připravovala na to, jak se teď nezbláznit. Celý příspěvek
Myšlenku na blog mám už v hlavě hodně dlouho. A neustále jí odkládala. Protože kdo by to četl, že jo. A pak přišel jeden fakt dlouhý telefonát a dotaz, jestli bych nechtěla začít psát. Po pauze, kdy jsem potřebovala menší myšlenkový výplach a soustředit se jen na jednu konkrétní výzvu, jsem k tomu konečně sedla.
Chumelenice 