Po návratu z Čech pro nás začala etapa seznámení se s norským systémem co se týče těhotných. Jak to tu vlastně všechno funguje? Co nás čeká a nemine? Přeci jen, něco málo jsem už věděla, ale teď nás čekala zkušenost na vlastní kůži. Jak to tedy je s těhotenstvím v Norsku?

Prvních 20 týdnů

Tady se začátek těhotenství příliš neřeší. Všechno se nechává volně v rukách přírody. Buď to bude v pořádku a nebo se s tím tělo „vypořádá“ po svém. K doktorovi (rozuměj praktikovi) se objednává až tak po 12. týdnu a domácí pozitivní těhotenský test se bere jako platné potvrzení těhotenství. Tady je důležité poznamenat, že primárně se tu vše řeší jen s tzv. fastlege, tedy lékař na všechno. 🙂 Teprve pokud ten uzná za vhodné, doporučí vás na nějakou specializovanou kliniku na vyšetření (nemluvíme tu o privátních klinikách, kam se člověk může objednat sám a také za to zlatem zaplatí – doslova). Hodně záleží na tom, jak dobrého fastlege člověk má. Protože díky tomuhle systému a potenciálně naprosto laxnímu lékaři může být fakt problém dostat se někam za kvalitním ošetřením. Na druhou stranu se mi líbí to, že jeden lékař má naprostý přehled o vašem zdravotním stavu. Protože je to on, kdo vás odesílá na oční, chirurgii, ortopedii, gynekologii atd. a nemá v záznamech jen to, kdy jste měli naposledy chřipku, protože mu sami neřeknete kde všude jste si za posledního půl roku udělali kolečko.

Objednala jsem se tedy na první prohlídku u svého lékaře. Byla to moje první prohlídka u něj vůbec. Dostala jsem termín o 14 dní později. To je tady taky taková klasika. Hned teď vás tu jen tak nikdo nevezme. V akutním případě a když máte štěstí, vás někam vecpou v průběhu dne po předchozí telefonické konzultaci. Ale to když máte fakt štěstí.

Takže 17. září jsem seděla plná očekávání před ordinací se všemi dokumenty, které by se mi mohly hodit. A najednou jsem seděla v ordinaci a seznamovala se se svým lékařem. Vysvětlila jsem svou situaci o těhotenství a byla zvědavá, co se bude dít. Doktor sáhl do šuplíku a vytáhl klasické porodnické kolečko na výpočet termínu a zeptal se na datum prvního dne poslední menstruace. Odpověděla jsem, ale zároveň dodala, že to nesedí kvůli delšímu cyklu a začala mávat papírem z ultrazvuku z Čech. On ale pořád sledoval kolečko, na moment zvednul oči, usmál se a s tím, že to ho nezajímá, protože není z Norska a že se uvidí až podle ultrazvuku tady pokračoval se studování termínu. OK. Odpovídám že rozumím a hodlám plně respektovat norský systém. Papír uklízím. Termín mi tedy podle kolečka píše na březen. Pak se mě zeptá jestli beru nějaké léky a kde plánuju rodit. To mě pobavilo. Člověk ještě ani nevěří, že se to fakt děje a už má mít vybráno. Ještě že jsem byla připravená a tohle jsme doma už vyřešili. Na druhou stranu to chápu – od teď totiž budou všechny moje výsledky posílané v kopii rovnou tam, takže moje záznamy budou připraveny. Pak mi změřil tlak a započal důležitou přednášku o krevních testech, na které mě objedná a omluvil se, že je nemůžeme provést teď. Je prý opravdu nutné je provést až po 14. týdnu těhotenství. Tak ať přijdu příští týden. Znovu jsem se tedy pokusila o konverzaci na téma termín porodu dle ultrazvuku z Čech, ale brzy to vzdala. Dostala jsem taky Helsekort for gravide – vlastně takovou těhotenskou průkazku, ač tady je to prostě jeden tvrdší papír. Poslední informace kterou jsem dostala byla, že si mám v okolí vybrat nějakou porodní bábu a objednat se k ní. To bylo pro mě konečně něco pozitivního. Předpokládala jsem, že s ní si popovídám o něco líp. Rozloučili jsme se a tím celá návštěva skončila.

Týden na to jsem tedy dorazila na krevní testy. Mezi tím mi domů došel dopis s objednaným termínem na první (a jediný – za předpokladu, že bude v pořádku a já nebudu mít žádné potíže ani nadále) ultrazvuk v Norsku a to na konci října. Taky tam bylo spousta letáčků z porodnice, kterou jsem u doktora nahlásila. Tak jsem se alespoň mohla zběžně podívat jak to tam funguje a co si pak budu balit s sebou. Mimo jiné se ovšem také v dopise psalo o nutnosti předložit před ultrazvukem a před příjmem do nemocnice výsledky testu na MRSA, pokud jsem absolvovala lékařskou péči mimo území Norska za posledních 6 měsíců nebo pracovala ve zdravotnictví. I to jsem si tedy rovnou nechala odebrat. Všechno bylo negativní a dokonce jsem teda dosud takhle pěkný krevní obraz ani biochemii nikdy neměla.

Druhého října jsem vyrazila na místní helsestasjon k mojí jordmor (porodní asistentka, v norštině je to kratší tak to tak rovnou budu psát; navíc já to slovo hrozně ráda používám, protože v doslovném překladu je to „matka Země“). To mě zajímalo víc než cokoliv. Je super, že jí mám prakticky pod kopcem. Ale hlavně jsme si padly do oka. Nakonec jsem u ní strávila hodinu a půl a probraly jsme nejen moje těhotenství, ale i rozdíly mezi českým a norským porodnictvím a tak nějak vůbec jsme se nakonec bavily úplně o všem. Donutila mě si napsat do těhotenské karty, že jsem mimo jiné taky jordmor. To tam hned vedle informace o tom, že aktuálně pracuju na jatkách vypadá fakt kouzelně.. 😀

Nicméně první návštěva u jordmor spočívá hlavně v tom, aby se s těhotnou seznámila, předala informace co a kdy se bude dít (dostala jsem časopis, časový harmonogram a hromadu brožur na všechny možný témata v těhotenství), zvážila mě, změřila tlak (tohle pořadí je fakt důležitý, alespoň jsem ten tlak neměla tak nízký), zkontrolovala moč a nakonec si UDOPem poslechla srdíčko (jo, to jsem zase obrečela; hele já ten zvuk už slyšela tolikrát, ale najednou je to takový jiný!). Vytáhla jsem i svoje téma o ultrazvuku a společně jsme se shodly, že i podle velikosti dělohy obě tipujeme, že je miminko fakt o dva týdny menší než podle termínu co jsem dostala od lékaře. Nu což. Počkáme na ten ultrazvuk za měsíc.

Shrnutím můžu říct, že jordmor je tu jako osoba, která pečuje o ženu a její těhotenství, má široký záběr informací a pomůže vyřešit i to papírování pro úřady. Dostala jsem číslo na její mobil, na který mám volat v případě nějakých potíží a jsem neskutečně ráda, že teď už budu chodit jen k ní až do termínu porodu.

Termín na ultrazvuk jsme dostali na konci října. Dělá se mezi 18-20 týdnem a je (jako většina vyšetření tady) dobrovolný. Chytrolín dostal v práci placené volno, ultrazvuk je tu totiž velká událost. Navíc je napsáno i ve zvacím dopisu, že otec miminka nebo jakýkoliv jiný doprovod je samozřejmě vítaný. Jeli jsme tedy do nemocnice, kde jsme se seznámili s první jordmor z porodního sálu, kterou možná na jaře ještě potkáme. Ty tu také provádí ultrazvuk. Předchází tomu navazujicící studium pro porodní asistentky na vysoké škole. Potvrdil se fakt, že se termín přesune až do dubna, miminko vypadá naprosto v pořádku a pohlaví jsme si říct nenechali. Tak nemusíme vědět všechno, že jo. Dostali jsme několik fotek a vůbec to pro nás byl takový jasný fakt, že nejsem jenom „tlustá“, ale fakt je tam uvnitř malý člověk. Mně tohle prostě nikdy nepřestane fascinovat.

Ultrazvuky jsme nakonec v Norsku měli dva. Vzhledem k tomu, že se posunul termín a miminko bylo menší, jsme dosatli nabídku přijít ještě jednou až trochu povyroste. I tenhle ultrazvuk ukázal všechno v pořádku. A máme alespoň víc fotek! 🙂

Jakožto zdravotník, jsem si nejprve říkala, jestli nebudu z toho „nesystému“ nervózní. Po tom, co jsem prošla první polovinou těhotenství a pokud můžu zhodnotit jen tuhle část, samotnou mně překvapilo, jak mi to vyhovuje. Nikdo mě zatím ještě vaginálně nevyšetřoval a pokud nebudu mít žádné problémy tak do porodu ani nebude. K doktorům nechodím jako pacient, ale prostě si popovídat o problému nebo situaci. Ač ještě pořád chodím do práce, když mi není dobře tak prostě zavolám a zůstanu doma – protože jsem těhotná a tak se s tím počítá. Nikdo mně nevláčí od čerta k ďáblu po vyšetřeních, veškerou péči mám v těhotenství zdarma a ano, i placené volno v práci. Nemám prostě pocit, že tu někoho svým těhotenstvím obtěžuju a naopak – není pozitivnější zprávy pro okolí (i pro ty co vás vlastně neznají). To nadšení je prostě fascinující a dodává spoustu energie. A doufám, že v tomhle duchu zmákneme i tu druhou polovinu!